Kdy přichází na řadu střídavá péče
A zase ta střídavka.
Před několika měsíci jsem Vám o střídavé péči napsala, v čem spočívá, a že její stanovování soudem je oproti letům předchozím již téměř dvojnásobné. Přesto se mi stále zdá, že bych na tohle téma (protože ho s Vámi poměrně často v rámci své praxe řeším) měla mluvit častěji než jen v obecné rovině.
Často mi totiž do kanceláře přijde maminka, která si existenci střídavé péče vůbec nepřipouští a od začátku by šla k soudu nejraději s cílem jí zamezit v každém případě, protože „ten táta to s tou malou prostě sám nezvládne, vždyť on jí do dneška ještě ani sám nikdy neoblékl“, a zároveň mi sem přijde tatínek, který si četl, že „dneska už je střídavka automatika“, a když o ní projeví zájem, soud mu musí vyhovět, „protože oba rodiče mají přeci vůči dítěti stejná práva a basta“.
Za poslední rok jsem Vás k soudu ve věcech opatrovnických doprovodila zhruba dvacet, a dalším z Vás (když jsme neřešili vedle dětí i rozvod manželství) jsem dojednávala uzavření dohody o úpravě budoucích poměrů Vašich nezletilých dětí, tedy nastavovali jsme právě konkrétní styk a výši optimálního výživného. A kolikrát jsem se u toho všeho pěkně zapotila ani počítat nebudu.
Musím říct, že mě vždy potěší, když se klient/klientka s bývalým partnerem dokáží na tom základním dohodnout již na začátku a my už jen pilujeme detaily. Jenže takhle hladce to samozřejmě vždycky nejde a někdy s Vámi zkrátka svádím „boj o děti“. Bohužel to někdy jinak nejde.
Každopádně už když si předem sami pro sebe zvažujete, kolik času byste se svým dítětem chtěli trávit a jakou formou byste o něj chtěli pečovat, vezměte v potaz, že aktuální rozhodovací praxe našich soudů při stanovení střídavé péče o dítě je nyní zhruba následující:
Ačkoliv psychologové doporučují přistupovat ke střídavé péči jen v případech, kdy se rodiče dokáží dobře dohodnout a umí ve věcech dítěte komunikovat, judikatura našich vyšších soudů má však na soudy obecných soudců vliv silnější, a pokud se právě rodiče nejsou schopni dohodnout, a zároveň alespoň jeden z rodičů o střídavou péči projeví zájem, soudy ji obecně přiznají, ačkoliv vztah mezi rodiči nefunguje.
Každopádně, není jen věcí rodičů, o co mají nebo nemají při otázce péče o dítě zájem oni, ale musíme se zeptat také přeci těch dětí. Pokud bude dítě už starší 12/13 let, a sdělí pracovníkovi z OSPOD, že si přeje být jen ve výlučné péči jednoho z rodičů, nechá si soud dítě i většinou předvolat na ústní jednání a pokud toto přání zopakuje dítě i soudci, soud pak pravděpodobně u tak starého dítěte požadavku druhého rodiče na stanovení střídavé péče nevyhoví.
Pokud se však bude jednat o děti mladší, minimálně do věku cca 10 let, tak zde je střídavá péče (pokud o ni tedy jeden z rodičů stojí) i přes sdělené odlišné přání dítěte (například pracovníkovi z OSPOD), většinou stanovena. Soudy názoru takto malých dětí nepřisuzují takovou důležitost (což však vychází z naší zákonné úpravy a také z platné judikatury, kterou jsou vázáni).
Každopádně platí, že v každém řízení existuje velké množství dalších individuálních okolností, které lze využít ve prospěch či neprospěch jednoho z rodičů (ale zejména při sledování nejlepšího zájmu dítěte), kdy pak existuje šance i předem předvídatelné rozhodnutí soudu zvrátit.
Každopádně – když to i na druhé straně alespoň jen trochu jde – nejprve se snažíme o uzavření dohody, kterou pak už jen soud svým rozhodnutím schválí, protože nikdo nechce své děti předvolávat k výslechu před soud, nebo mu dělat zmatky v hlavě dalšími jinými způsoby, což se bohužel často děje. Na vlastní oči jsem ale za ten poslední rok viděla i několik bývalých partnerů, kteří rozvod či rozchod dětem podali (někdy i s mým přičiněním) velice srozumitelně, rozumně a lidsky, a světe div se – dětem žádné šrámy nepřibyly.
Pokud budete potřebovat vztahy s dětmi do budoucna nastavit, nebo i přenastavit si současné fungování s druhým rodičem, přijďte a podíváme se na to.
JUDr. Suzan Vonešová, advokátka