Výživné na děti
Povinnost platit výživné má vůči svému dítěti každý rodič, a to až do doby, než se jeho potomek bude schopen sám živit. Povinnost platit dítěti výživné tak ve většině případů nekončí zletilostí, jak si mnoho rodičů mylně myslí, ale až např. dokončením vysoké školy.
Výživné na děti se pak nehradí jen na úhradu samotných primárních potřeb dětí, tedy na výživu, ale hradí se samozřejmě i na úhradu ostatních hmotných a kulturních potřeb, tj. na bydlení, školní potřeby, sport, kroužky, vzdělání (a s tím i případně spojené školné), a na další kulturní duševní rozvoj dítěte – což můžou být typicky i pravidelné výlety, tábory atp.
Vyživovat dítě je tedy povinností každého rodiče, nicméně některým z nich je toto výživné stanoveno soudem. Soud určí rodiči výživné v řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, přičemž při určení výlučné péče o dítě jedním rodičem je druhému rodiči určeno výživné zpravidla vždy. Dále může být výživné stanoveno při určení střídavé či společné péče, a to dokonce oběma rodičům. Pokud je pak výživné určeno oběma rodičům, je třeba mít na paměti, že výživné pro nezletilé děti není možno vzájemně započítávat, protože to zákon výslovně zakazuje. Pokud tedy nastane situace, že matce je stanoveno platit k rukám otce výživné ve výši 5.000 Kč, a otci je stanoveno platit k rukám matky výživné ve výši 10.000 Kč, není legálně možné, aby otec uhradil k rukám matky pouze rozdíl, tedy částku ve výši 5.000 Kč. V případě pochybností je nutno doložit, že výživné je hrazeno oběma rodiči, jinak by se rodiče vystavovali dokonce možnému trestnímu stíhání za neplacení výživného, případně ještě exekuci. Ačkoliv se tedy může zdát takto stanovené dvojí výživné a jeho placení na první pohled jako absurdní, mějte tyto záležitosti raději ošetřené.
A jak je výše výživného vůbec určována?
Při určování výše výživného se berou v potaz zejména dva aspekty, a to 1) životní úroveň rodiče, a 2) odůvodněné potřeby dítěte. Při zkoumání poměrů rodiče soud zkoumá jak majetkové poměry rodiče, tak i jeho schopnosti a dovednosti, čili pokud bude povinný rodič nezaměstnaný, přitom v jeho oboru se bude nabízet dostatečné množství volných pozic, bude mu toto k tíži a výživné se stanoví v takové výši, jako kdyby zaměstnán byl. Co se pak týká samotné životní úrovně rodiče, tak platí, že životní úroveň rodiče a dítěte by měla být v zásadě shodná, proto na životní úroveň bude soud také přihlížet. Pokud by se pak rodič vyhýbal prokázání skutečné výše jeho příjmů nebo životní úrovně, a zastíral by tak své skutečné poměry, může soud rozhodnout o výši výživného fikcí průměrného měsíčního příjmu povinného rodiče ve výši pětadvacetinásobku životního minima, což může mít na povinného rodiče fatální dopady. Při určování výživného bude soud v neposlední řadě také přihlížet k tomu, jakou měrou se rodič o výkon péče o dítě podílí.
Co se pak týká odůvodněných potřeb dítěte, zde se soud bude zabývat mimo základních požadavků na zajištění samotné výživy, hygienických potřeb atp., i zdravotním stavem dítěte, tedy zda má dítě nějaké finanční náklady na zdravotní potřeby a pomůcky/léky atd., dále se bude soud zabývat věkem dítěte (s přibývajícím věkem se potřeby dítěte zvyšují a je tak i po několika letech vhodné určit novou výši výživného) a školní docházkou (od čehož se odvíjí zvýšené náklady na školní pomůcky a aktivity ve škole), dále se bude zabývat kroužky a zájmy dítěte, jednorázovými výdaji, a v neposlední řadě i úspory dítěte. Pokud to totiž majetkové poměry rodiče připouštějí, tvorba úspor dítěte je považována taktéž za odůvodněnou potřebu dítěte.
Soudy také pro orientační výpočet výživného využívají tabulky Ministerstva spravedlnosti k určování výživného dětí. Ty nejsou samostatně, s ohledem na všechny výše uvedené faktory, pro určení výživného dostačující, nicméně mohou nám sloužit alespoň jako určité vodítko před začátkem vyjednávání o výši výživného mezi rodiči navzájem. Protože nejvíce žádoucím stavem je, a to zejména ve věcech rodinných, se vzájemně dohodnout a soud využít jen jako orgán, který pravomocně vaši dohodu schválí. A i když se Vám při rozchodu/rozvodu zdá uzavírání dohod mnohdy jako sci-fi, věřte, že když tyhle záležitosti přenecháte nezúčastněné třetí osobě, typicky advokátovi, svoji šanci na uzavření dohody mnohonásobně zvýšíte.
JUDr. Suzan Vonešová, advokátka