Medicínské spory

Zdravotnické právo je u nás jako právní odvětví už celkem dobře a přehledně upraveno, každopádně je to stále obor, který u nás na rozdíl od západních států příliš nerezonuje, je to citlivé téma a co si budeme povídat, soudit se se svým lékařem nikdo moc nechce. Nikdy jsem se nestavěla apriori na stranu zdravotníků, ale ani na stranu pacientů (to ostatně ani není mojí úlohou), každopádně jak medicína, tak medicínské právo mě vždycky fascinovalo a proto jsem na téma Náhrady škody ve zdravotnickém právu psala svoji diplomku, a následný doktorát jsem získala za práci na téma Civilní spory v medicíně. Proto Vám i sem budu občas něco málo ze soudku medicínského práva sdílet. 

Když někoho žalujete, tzv. důkazní břemeno leží zpravidla na Vaší straně, tedy pokud před soudem dostatečně neprokážete tvrzení, na kterých stojí váš žalobní návrh, nebudete ve sporu úspěšní a ještě zaplatíte protistraně náklady za právní zastoupení. V medicínských sporech je tomu ale jinak. Posouzení nároku pacienta vůči zdravotníkovi  závisí na skutečnosti, jestli zdravotník postupoval lege artis, tedy podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Zdravotník, resp. poskytovatel zdravotních služeb, je pak povinen o poskytování zdravotních služeb vést řádnou zdravotní dokumentaci. Co když se tak ale nedělo a zároveň došlo k pochybení v průběhu léčby? I když by byl pacient v právu, nemohl by to při zásadě důkazního břemene na straně žalobce před soudem nikdy prokázat. Medicíně zkrátka do detailu nerozumí a pokud nemá přístup do zdravotnické dokumentace, nemá šanci své nároky prokázat. A právě proto u nás existuje i tzv. institut obráceného důkazního břemene, který se využije typicky v medicínskoprávních sporech, kde je žalobce ve výrazně slabší pozici. V takovém případě je pak povinností zdravotníka, potažmo poskytovatele zdravotních služeb, spolehlivě prokázat, že postupoval lege artis, a pokud např. nevedl řádně zdravotnickou dokumentaci a nemůže o ni svá tvrzení opřít, jde to k jeho tíži. 

Pokud by pak někoho z Vás zajímalo, jak konkrétně ve výše uvedené problematice rozhodl celkem nedávno ve prospěch pacienta Ústavní soud ČR, můžete si nastudovat jeho nález ze dne 28. 6. 2022, sp.zn. I. ÚS 1785/21.

Pokud byste pak potřebovali ze zdravotnického práva cokoliv dalšího konzultovat, můžete se na mě samozřejmě obrátit.

JUDr. Suzan Vonešová, advokátka